O tom, že bychom měli žít zdravě, asi není potřeba nikoho přesvědčovat. Existuje velké množství studií, které ukazují, jak velkým má celkový životní styl vliv na celkovou délku i kvalitu života. Proto se může zdát zvláštní, že jen velmi málo lidí takto skutečně žije.
Ano, základy zdravého životního stylu jsou velmi dobře známy již mnoho let, ovšem lidí, kteří je dodržují, je naprosté minimum. To v nás může vyvolávat otázku, proč jsou si lidé v podstatě ochotni zkracovat život a podléhat nejrůznějším civilizačním chorobám. Odpověď je přitom poměrně jednoduchá.

Hlavní překážkou je zde naše vlastní pohodlnost, tedy spíše instinkty, které jsme si vyvinuli v dávných dobách. Ty nám říkají, abychom konzervovali energii, kdykoliv je to jen možné, neboť nikdy nevíme, kdy ji budeme potřebovat, případně kdy bude další úspěšný lov. Dávalo tedy smysl, že bylo výhodné hýbat se co nejméně, s výjimkou přesunů na nová loviště.
Ty samé instinkty nás nutí jíst pokud možno co nejvíce kalorickou a energeticky bohatou stravu, neboť se jedná o nejlepší zdroj energie. To je také důvod, proč nám tolik chutnají smažená jídla či například pizza – kdysi nám tyto preference pro vydatnou, tučnou stravu pomáhaly přežít. A byly pro nás tak důležité, že je máme ještě dnes.
Nyní je samozřejmě úplně jiná doba. Už se nemusíme bát, jak přežijeme zimu či zda budeme mít co jíst – když potřebujeme potravu, stačí si zajít do nejbližšího obchodu. A to je sice pohodlné, problém však je, že naše instinkty se za ty desetitisíce let stále nezměnily. To znamená, že preferujeme poklidný, nepříliš aktivní styl, ačkoliv už nyní nemusíme šetřit síly na chvíli, kdy budou skutečně potřeba, například při lovu nebo obraně tábořiště.
Jedinou možností, jak z toho ven, je pokusit se tyto staré zvyky překonat. Jistě, nebude to nijak jednoduché. Avšak pro každou další generaci to bude snadnější – a k tomu bychom měli směřovat.