Pokud se někoho zeptáme, co je pro ptáky typické, pak jednou z nejčastějších odpovědí bude bezpochyby peří. To má hned několik funkcí – slouží jako tepelná izolace a pomáhá při letu. Obojí je přitom pro tato zvířata velmi důležité, pokud chtějí přežít.
Je však celkem jasné, že peří neexistovalo vždy. Nějakým způsobem a z nějakého důvodu se muselo vyvinout, stejně jako schopnost létat. A dnes již máme dostatek znalostí k tomu, abychom mohli odpovědět na otázku, jak a proč k tomu došlo.
Prapůvodní proto-peří známe již z druhohorních fosílií. Ukazuje se, že se vyvinulo modifikací šupin, které mají někteří plazi a například ryby. Tyto šupiny se začaly pomalu prodlužovat a stávaly se také měkčími. V této době samozřejmě ještě neexistovali ptáci, jak je známe dnes, jejich základy však byly již položeny.
Tito opeření tvorové tehdy ještě nelétali. Delší, měkčí šupiny jim však zajišťovaly lepší tepelnou izolaci, což bylo pro teplokrevné suchozemské živočichy velmi důležité. Koneckonců není náhoda, že si naprostá většina z nich vyvinula nějakou pokrývku těla, ať už se jedná o peří či srst.
Brzy však tito tvorové přišli na to, že toto proto-peří má i další výhody. Například při běhu umožňuje lépe udržovat rovnováhu, především pak v ostrých zatáčkách. To se hodilo zejména drobnějším predátorům, jako byli například raptoři.
Není tedy divu, že vývoj peří pokračoval i nadále. Později jej začali samci používat pro lákání samiček, a tak se začaly pomalu objevovat nejrůznější pestré barvy. Také postupný vývoj letu znamenal určité přizpůsobování. Výsledkem je pak opeření, které známe dnes.
Je však poměrně zajímavé, že s výjimkou ptáků jej nikde jinde nenalezneme. Tato adaptace, byť evidentně úspěšná, se objevila pouze u jedné živočišné rodiny. Savci dali přednost srsti, která má přeci jen o něco lepší tepelně-izolační vlastnosti a pro suchozemské živočichy se hodí lépe, a ti studenokrevní pak mají hladkou kůži, případně šupiny. A to právě takové, ze kterých se ono peří vyvinulo původně.