Když procházíme internetové diskuse nebo posloucháme některé politiky, můžeme vidět, že se stále více odklání od klasické vědy směrem k takzvané pseudovědě. Ta zahrnuje věci jako mimozemšťany, kteří kdysi přistáli na Zemi a předali lidem znalosti přes plochou Zemi až po nejrůznější konspirační teorie, například že epidemie koronaviru neexistovala, případně že byla způsobena vládou či vládami.
Je jasné, že naprostá většina těchto věcí je nesmysl, avšak stále více lidí jim věří. Tento odklon od vědy můžeme pozorovat již několik let, avšak v poslední době se zrychluje. To je samozřejmě detrimentální pro lidský pokrok a pro nás lidi jako celek. Abychom se tomu mohli postavit, je však nejprve nutné najít příčinu tohoto jevu. Těch je hned několik, a navzájem se doplňují.
V první řadě je to fakt, že klasická věda nenabízí rychlá a jednoduchá řešení na nejrůznější problémy, které nás trápí. Pseudověda však obvykle ano. Její známkou také je, že tato řešení obvykle nezahrnují to, že by měl být běžný člověk nějakým způsobem omezen, nebo že by měl změnit svůj životní styl. Je to tedy rychlé a pohodlné, což mnoha lidem vyhovuje.
Dále také předkládá jasné odpovědi na veškeré otázky, které nás napadnou. Věda ani dnes neví vše, a na něco zkrátka musí odpovědět „doposud nevíme“. To je však proti základním lidským instinktům, které na nás volají, abychom znali příčinu každého jevu, se kterým se setkáme.
V neposlední řadě je to také fakt, že své závěry mění a upravuje podle nejnovějších poznatků. To vzbuzuje u lidí nedůvěru, neboť chtějí, aby vše bylo jasně a přesně dané, neměnné. Pokud se totiž stále proměňuje, pak to v nás vyvolává pocit nejistoty, který je nám instinktivně nepříjemný.
Není tedy divu, že člověk instinktivně tíhne spíše k pseudovědě a náboženství. Problém je, že tyto dvě věci dáají nesplnitelné sliby a mnohdy i škodlivé rady, které mohou v nejhorším případě vést až ke smrti. A to by nikdo z nás chtít neměl.