Pokud se my lidé bavíme o zaměstnání, míváme obvykle na mysli nějaký ten klasický pracovní poměr. Tedy hlavní zaměstnání, kde člověk tráví dlouhé hodiny a pobírá klasickou hrubou mzdu, ze které je mu po odečtení všech nezbytných odvodů vyplacena mzda čistá.
Ovšem už dávno u nás neexistuje pouze tento druh uplatnění na trhu práce. Jsou tu i odlišné pracovní poměry, které mají svá specifika. Někdy pozitivní a někdy také negativní. Lze tak pracovat třeba i na dohodu o pracovní činnosti nebo o provedení práce.
Každá z těchto forem zaměstnání má svá plus především v tom, že se zde neplatí ani sociální, ani zdravotní pojištění. Což ve srovnání s klasickým zaměstnáním znamená daleko menší povinné srážky a daleko větší zůstatek, který tu člověku z hrubé mzdy zůstane a je vyplacen.
Ovšem v oblasti toho, kolik tu člověk dostane peněz, je i odvrácená strana takových dohod, která spočívá v tom, že se tu nedá vydělat zase až tak moc. Strop je tu pevně stanoven, a víc než tento prostě nikomu nemůže být vyplacen, ani kdyby za to odvedená práce stála.
A jak se provádí výpočet čisté mzdy DPP? Předně si je třeba uvědomit, že je u takové dohody o provedení práce možné pracovat maximálně tři sta hodin ročně a vydělat si nanejvýš deset tisíc korun. Ne víc. Ovšem z těchto peněz se pak vypočítá to, kolik člověk dostane, naprosto jednoduše. Z desetitisícové hrubé mzdy se prostě strhne patnáctiprocentní daň z příjmu a tím to končí. Vše, co poté zbude, zaměstnanec skutečně dostane.
Taková mzda se tedy vypočte jednoduše a nikdo netápe v tom, kolik že skutečně dostane a kolik mu stát nebo zdravotní pojišťovna sebere. A to je určitě něco, co se líbí. Protože sice nezdaňujeme ani tento příjem rádi, ale je to rozhodně lepší řešení než danění klasických hrubých mezd. Z nichž toho zaměstnanci po povinných odvodech zrovna moc nezůstane.