Pokud byste se zeptali nějakého člověka, který o dané problematice nic neví, odpověděl by vám, že Země je stacionární. Koneckonců, domy ani kopce se nehýbou, vše zůstává v klidu. Je proto až neintuitivní, že se Země ve skutečnosti otáčí velkou rychlostí a zároveň také obíhá okolo Slunce. Pokud by to byla pravda, měli bychom přeci cítit nějaký pohyb, ne?
Ne tak nezbytně. Ačkoliv se to nezdá, Země je uzavřený systém. A jako v takovém je zde pohyb relativní. Navíc i zde platí zákon o zachování pohybu, který znamená, že v podstatě necítíme pohyb jako takový, nýbrž akceleraci a deceleraci, tedy zrychlování a zpomalování. A ačkoliv se rychlost pohybu Země mění, je to tak pomalý proces, že jej ani nepostřehneme.
Vyzkoušet si to můžeme koneckonců sami. Když sedíme například v letadle, které letí konstantní rychlostí, žádný pohyb necítíme, i když víme, že letíme skutečně rychle. Ano, poznáme, když zpomaluje, zrychluje nebo mění výšku – síla nás pak tlačí do sedadel. Avšak jakmile dosáhneme letové úrovně, pak se nám může zdát, že se ve skutečnosti nehýbeme.
Stejné je to i s předměty. Pokud během letu postavíme na poličku například kelímek s vodou, pak se nerozlije ani neodletí dozadu. Navíc z našeho pohledu zůstává v klidu – je vůči nám ve stále stejné pozici. Stejně to funguje i s naší planetou.
Můžeme se samozřejmě ptát, proč necítíme vítr, který by nutně musel být velmi silný. Odpověď je ta, že naše atmosféra se otáčí také, díky gravitačním silám. Vítr pak vzniká nikoliv pohybem naší planety, nýbrž ohříváním a ochlazováním vzduchu, a tedy i vznikem oblastí vyššího a nižšího tlaku.
Také je nutné si uvědomit, že například rotace kolem své osy je jedna otáčka za den – to je dvakrát pomaleji než hodinová ručička. Nejedná se tedy o žádnou závratnou rychlost, jak by se mohlo zdát. Není tedy důvod, abychom nějaký pohyb cítili.