Koníčka má většina lidí proto, že je daná činnost baví. A na tom rozhodně není nic špatného – naopak, je pro nás přínosné dělat něco jen tak pro zábavu. Co si ovšem neuvědomujeme je i to, že k němu přistupujeme i s jistým očekáváním. To pak někdy vede ke zklamání, pokud není naplněno, případně k dalším nepěkným věcem.
To, co konkrétně od něj chceme, záleží samozřejmě na daném koníčku. Většinou se však jedná o zábavu, něco, co nám dá zapomenout na starosti všedního dne. To je ovšem jen ta základní část. Mnoho z nás má totiž ještě další očekávání, která nejsou tak snadno splnitelná.
Pokud se například věnujeme sběratelství, pak očekáváme, že naše sbírka bude jednoho dne plná vzácných kousků, a bude mít velkou hodnotu. To však vyžaduje mnohem více času a především peněz, než má většina z nás k dispozici. Mnozí tak jen se závistí zírají na sbírky jiných, případně si dokonce berou půjčky, které pak nejsou schopni splatit, jen aby získali vytoužený kus. A to není něco, co bychom měli chtít.
Podobně je tomu například u sportovců. Jistě, hrajeme pro radost ze hry. Avšak je jasné, že lidé chtějí vyhrát. Mnozí se například vidí na olympiádě či mistrovství světa, a jsou zklamaní, když nemají dostatek talentu či prostředků k tomu, aby si tento cíl splnili. K tomu je totiž potřeba nejen talent, ale také mnoho času a úsilí, nehledě na skutečně dobrého trenéra, který není nejlevnější, a to samé platí i o špičkovém vybavení.
To samé platí i u videoher. Zvláště u těch kompetitivních chtějí hráči být ti nejlepší. To ostatně podporují i nejrůznější sportovní i jiné filmy a seriály. Bohužel to velmi často nevyjde, byť se snaží sebevíc. Než tedy s nějakým koníčkem začneme, je dobré si uvědomit, co od něj čekáme a zapřemýšlet, zda je daný cíl realistický. A také nezapomenout, že úspěch přichází jen pomalu.