Všichni víme, že láska v životě je opravdu hodně důležitá. Já si vzpomínám na sebe, když jsem se třeba například poprvé zamilovala. Uznávám, že to byla opravdu veliká láska na první pohled. Vždycky jsem si říkala, že až se zamiluji, že to bude něco opravdu krásného a nepopsatelného. A abych pravdu řekla, tak také to tak bylo. Opravdu jsem se nemohla nabažit toho, když jsem byla zamilovaná. Proto jsem také stále všem říkala, že ať se nebojí, protože láska je opravdu krásná. A nakonec stole dopadlo tak, jako všechny vztahy, když je člověk mladý. Protože asi po půl roce jsem se s přítelem rozešla.
Tedy přesně řečeno, on se škaredě rozešel se mnou. On si našel jinou dívku, se kterou mě už předtím podváděl. To bylo přímo hnusné a nikdy bych to od něj nečekala. Ani nevíte, jak moc mě to citově zasáhlo. A jak jsem byla z toho nešťastná, protože jsem stále doufala, že dotyčný přítel se ke mně ještě vrátí. Bohužel to dopadlo všechno špatně. On už mě zpátky nechtěl. On mi řekl, že jsem strašně na něm závislá a že takovou lásku si vůbec nepředstavuje. Navíc on mi řekl, že už mě přestal milovat. Ani nevíte, ať mi to zasáhlo. A jak jsem byla ve stresu.
Z tohohle všeho jsem se vzpamatovávala asi dva měsíce, než mě to přešlo. A musím říct, že láska opravdu někdy dost bolí a řekla jsem si, že se dám alespoň rok oddych od partnerů a od lásky, abych se dokázala vnitřně zregenerovat a odpočinout si. Myslím si, že už mnoho lidí bylo zamilovaných a jistě ví, jaké to je. Nebo zažili jste někdy neopětovanou lásku? Věřte mi, že je to velmi smutné a nikdy bych to už zažít nechtěla. Tohle se mi stalo dvakrát, kdy jsem se zamilovala, ale on mě nemiloval. Opravdu je to bolestivá láska, ale bohužel i to k lásce a životu patří. I když to je nespravedlivé, možná i tak to člověku něco pozitivního dá.